HISTORICKÁ PAMĚŤ
ANJEL LEKUONA
Život Anjela Lekuony a mnoha dalších, kteří stejně jako on položili své životy a trpěli barbarstvím války a jejími následky, nám pomáhá pochopit, jak důležitá je paměť. Jeho příběh je příběhem utrpení, ale také lidskosti, čestnosti a důstojnosti.
UTRPENÍ, POPEL, LIDSKOST,
DŮSTOJNOST A PAMĚŤ
Záchrana našich dějin
Na památku Anjela Lekuony, narozeného v Busturii v roce 1913 a zavražděného nacistickými jednotkami SS na Hradištku 9. dubna 1945. Díky statečnosti Františka Suchého, ředitele strašnického civilního krematoria v Praze, a jeho syna, který identifikoval a zachoval popel tisíců vězňů, kteří byli oběťmi nacistického barbarství, jsme se dozvěděli, že Anjelovy ostatky jsou v urně 62 559 ve stávajícím památníku v Praze-Strašnicích.
Poděkování patří také Gregoirovi Urangovi z Urrugne, který napsal dopis rodině Lekuonových, ve kterém podrobně vypráví o smutné pouti tohoto obyvatele Busturie po různých nacistických koncentračních táborech.
Ručně psaný dopis,
klíčový pro
vyšetřování
V roce 2000 bylo zahájeno vyšetřování případu Anjela Lekuony. Získáním údajů z dopisu, který Gregoire Uranga, rodák z Urruna a společník Anjela Lekuony v koncentračním táboře, poslal v létě 1945 rodině Lekuonových, se zjistilo, že v roce 1939 uprchl do Francie a pracoval jako dřevorubec. Je také známo, že byl zatčen v létě 1943 někde v Pyrenejích, poblíž tábora Gurs (podle studie univerzity v Pau, která poukazuje na to, že Anjel Lekuona pracoval v dřevařské firmě v Arudy, jen několik kilometrů od tohoto tábora).
Díky konzultacím v různých archivech se nám podařilo zjistit další podrobnosti (data, dokumentaci o konvojích, v nichž byli vězni převáženi, atd.). Spojením všech těchto konců, konzultacemi v mnoha archivech a kontaktováním dalších historiků se podařilo zjistit, že popel Anjela Lekuony spolu s popelem mnoha dalších nacisty popravených osob spočívá v památníku strašnického krematoria v Praze. Díky odvaze a rozhodnutí osoby odpovědné za toto krematorium, Františka Suchého, který neuposlechl rozkazů SS, zdokumentoval každou z těchto kremací a popel uschoval do očíslovaných uren a ukryl na odlehlém místě v krematoriu.
RODINY⸻
Hledání a vděčnost
Tento bezprecedentní objev, který učinil badatel Unai Egia, vedl vyšetřování zcela nečekanou cestou. Úkolem nyní bylo vyhledat a najít rodiny těchto dalších pěti osob. Po usilovném pátrání se podařilo najít příbuzné téměř všech z nich, s výjimkou, k dnešnímu dni (2024), příbuzných Vicenteho Vila Cuency.
Kromě nalezení rodin těchto osob je důležité a obohacující to, že se vytvořila skupina lidí, které spojuje tragédie, kterou naši příbuzní prožili a které jsme vyvedli ze zapomnění.
OD ZAPOMNĚNÍ K PAMĚTI
Jedním z nacistických koncentračních táborů prošlo asi 9500 Španělů: Mauthausen, Buchenwald, Ravensbrück, Dachau, Flossenbürg atd. Jen málo z nich z nich vyšlo živých a těch několik málo, kteří přežili, bylo nuceno zůstat bydlet ve francouzském státě, většina z nich, nebo emigrovat do Jižní Ameriky.
VŽDY VDĚČNÝ
Díky práci historiků, jako je Benito Bermejo, Sandra Checa (která v roce 2006, 61 let po skončení druhé světové války, vydala Pamětní knihu), Josu Chueca s prací o táboře Gurs a Etxahun Galparsoro s výzkumem Basků v nacistických koncentračních táborech, a také díky práci pamětnických sdružení se podařilo zviditelnit ty, kteří trpěli hrůzami nacistických táborů.
Poděkování patří také vytrvalosti Pracovní skupiny pro zachování památky deportovaných z nacistického tábora Hradišťko. Je třeba zmínit několik úspěchů této skupiny: čtyři Stolpersteiny byly umístěny na počest Enrica Monera Castella, Rafaela Moyá Pujola, Antonia Mediny Garcíi a Anjela Lekuony Beitia.
Svědomí,
spolupráce
a respekt
V dubnu 2022 byla těmto šesti osobnostem vzdána pocta v civilním krematoriu ve Strašnicích (Praha), a to za účasti českých úřadů a zástupců Německa, Francie, Španělska, jakož i Govern de la Generalitat de Catalunya, Govern de Illes Balears a Institutu Gogora. Příbuzní těchto šesti osobností se také vypravili na Hradišťko, kde při jednoduchém obřadu zasadili dub, který symbolizuje svobodu a přátelství mezi národy světa. V důsledku tohoto vztahu se města Busturia a Hradišťko dohodla na podpisu partnerské smlouvy, jejímž jedním z důsledků je umístění tohoto panelu.
